Městské lesy Hradec Králové

Divoká prasata

Nedaleko lesní cesty Hradečnice asi 800 m od hájovny U Dvou šraňků směrem na Bělečko se nachází malá ohrada s divokými prasaty. Zde můžete z krytých pozorovatelen obdivovat rytíře našich lesů – divočáky. Ty můžete pozorovat při odpočinku, shánění potravy či hrách a tak nahlédnout do života těchto impozantních, ale plachých zvířat. Také jim můžete přinést něco dobrého na zub – nejvíce je potěšíte suchým rohlíkem.

Obora byla postavena na podzim roku 2014, později rozšířena na rozlohu 1,4 ha, aby zvířata měla větší prostor a celoroční přístup k potoku. 


Novinky z naší obory:

 


Stálí obyvatelé naší obory:

  • Bachyně Pepina  * 2012
Narodila se ve volné přírodě, ale jako selátko se svou tlupou zabloudila do skladištní oblasti na Slezském Předměstí. Její rodině se povedlo utéct, ale ona uvízla ve výrobní hale. Ujal se jí pan hajný od hájovny U Zeleného sloupku, kde bydlela sama až do listopadu 2014. 
Jak jí poznáte? - Je menší a drobnější než Bob.
 
  • Kňour Bob  * 19. 2. 2014
Pochází z chovu z Nového Města nad Metují, kde vyrostl v tlupě se sourozenci a rodiči Madlou a Piňosem. V listopadu 2014 jsme ho přestěhovali do ohrady k Pepině, kde si brzy zvykl.  
Jak ho poznáte? - Je největší a nejmohutnější v ohradě. Od Pepinky ho poznáte také podle střapce (prodloužená srst okolo konce penisu), který samice nemají.

O divokých prasatech:

Prase divoké (Sus scrofa L.) v myslivosti označované jako černá zvěř (samec - kňour, samice - bachyně a mláďata - selata) je jediný druh prasete žijící divoce na území ČR. Prase divoké je rozšířeno po celé Evropě a Asii a bylo zavlečeno i na další kontinenty, i když rozlišení skutečného prasete divokého a prasete domácího není vždy jednoznačné.

Prase divoké je v České republice hojná, významná lovná zvěř. V posledních letech je nejvíce lovenou zvěří vůbec, přesto jsou dnes její stavy neúnosné. Domestikovaná forma, prase domácí, se chová pro maso a tuk.

Z historie

Prase divoké patřilo již od starověku mezi lovnou zvěř. Prasata ničila pracně vypěstovanou úrodu a byla tak řazena mezi škodnou. Na druhé straně byla odedávna symbolem plodnosti, statečnosti a síly. V římské říši se prasata odchytávala, rozdráždila se a pouštěla do arén ke gladiátorům. V Indii se lovila vycvičenými slony. Úlovek se nahnal do bažiny, kde jej lovci usmrtili množstvím oštěpů, které po něm vrhali.

V evropském středověku patřil lov černé zvěře se smečkou psů k oblíbené zábavě šlechty. V této době byla prasata ještě hojná. Situace se změnila za vlády císaře Josefa II., kdy intenzivní lov způsobil takový pokles stavů, že ještě před druhou světovou válkou bylo možné tyto rytíře našich lesů vidět pouze v oborách. Ve druhé polovině 20. století se však černá zvěř dostala opět do volné přírody.

Ze současnosti

Populace černé zvěře v celé Evropě v posledních letech vzrůstají. Důvodem může být velká potravní nabídka v podobě zemědělských plodin, přílišné zimní přikrmování i fakt, že v naší přírodě nemají přirozeného nepřítele. V důsledku vzrůstající tendence početnosti dochází k dramatickému omlazování populace. Velké hustoty nedospělé a nezkušené zvěře se sníženou přirozenou sociální strukturou stád jsou zdrojem dramatického vzestupu škod v zemědělství. V posledních letech dochází i častěji ke střetům s lidmi jak ve volné krajině, tak v menších obcích i velkých městech.

Jediný existující způsob, jak zvrátit stoupající trend, spočívá v upřednostnění odlovu mladých bachyní, ponechávání dospělých jedinců a odlov mnohem většího množství kusů, než je tomu v současnosti.

V lesním prostředí je prase divoké užitečným tvorem, který pomáhá lesníkům bojovat se škodlivým hmyzem, rytím v půdě vytváří příhodné podmínky pro růst a rozšiřování mnoha druhů rostlin a vytvářením drobných jezírek napomáhá i k rozmnožování obojživelníků a jiných živočichů.