Městské lesy Hradec Králové

Mufloni

Nedaleko lesní cesty Hradečnice asi 800 m od hájovny U Dvou šraňků směrem na Bělečko se nachází ohrada s daňky a muflony.

Obora byla dokončena na podzim roku 2015, má rozlohu 1,25 ha a ponechali jsme v ní velké množství přirozeného krytu. Ten sice komplikuje pozorování zvířat, ale naší snahou bylo zajistit co nejpřirozenější prostředí, které zajistí možnost bezpečného a klidného odpočinku obyvatelům obůrky.


Novinky z naší obory:

V polovině dubna se narodila dvě muflončata. Jedná se samečka a samičku. 


Stálí obyvatelé naší obory:

  • Dači

Tříletý daněk černého zbarvení k nám doputoval z chovu z Bačetína. Již teď se může chlubit krásným lopatovitým parožím. Druhý samec, černevého zabarvení, byl odchován u nás v Hradci Králové..

  • Daněly

Prvním obyvatelem obůrky byla červenohnědě zbarvená daněla z farmy v Dolním Jelení. O pár dní později se k ní připojily čtyři další samice, jedna červenohnědá, jedna bílá a dvě černě zbarvené, a mládě (danělka) jedné z nich z Bělče nad Orlicí.

  • Muflon Bertík

Muflon Bertík se k nám přistěhovat 19. 1. 2016 ze soukromého chovu nedaleko Dvora Králové nad Labem. Jméno dal muflonovi původní majitel pan Kněžourek pojm, protože, jak sám říká, to byl od malička čertík Bertík.

  • Muflonky

Dvě samice muflona se ke stádu daňků připojily 14. 12. 2015. Přicestovaly z chovu nedaleko Jaroměře.


O muflonech:

Muflon (Ovis musimon) (samec - muflon, samice – muflonka, mládě - muflonče) je nejmenší z divoce žijících ovcí a zároveň jejich jediný zástupce v české přírodě, kde však není původním obyvatelem. V městských lesích Hradce Králové mufloni volně nežijí, přesto, že je dnes lze potkat na většině území ČR.

Muflon je zvěří silně společenskou, žijící převážně ve smíšených tlupách. Stádo vede vždy nejstarší muflonka. Tvarem těla muflon připomíná domácí ovce, s nimiž se také snadno kříží. V letním období je barva mufloní srsti světle rezavohnědá, u starších samců se na bocích vyskytují oválné skvrny bílé barvy, které se nazývají sedlo (myslivecky čabraka). Rohy (myslivecky toulce) jsou nejvýraznějším znakem mufloních samců. Podobně jako srst jsou kožním útvarem a v méně častých případech mohou vyrůstat i samicím.

 Z historie

Z původní oblasti výskytu v oblasti přední Asie se s přispěním člověka dostal do různých končin světa. O první rozšíření na území Itálie a snad i za její hranice se údajně zasloužili již Římané, kteří používali samce pro jejich bojovnost a sílu k zápasům v uzavřených arénách a stavěli je dokonce proti lvům. Ve středověku se muflon objevuje i v oborních chovech význačných evropských vladařů. O pozdější introdukci muflona do našich krajin se tak patrně nejvíce zasloužila habsburská monarchie. V samém počátku se jednalo převážně o zvěř oborní, několik málo jedinců bylo vysazeno i do volné přírody. Díky nízkým požadavkům na potravu se muflonům v našich podmínkách brzy začalo dařit, o čemž svědčí i nadmíru vysoká kvalita jejich trofejí.

 Ze současnosti

Mufloní zvěř tráví většinu svého času v lesích, avšak s oblibou vyráží i do polí, kde může způsobit nemalé škody. Preferovaná stanoviště tvoří listnaté či smíšené lesy pahorkatin. Mufloni mají velmi malé nároky na kvalitu potravy. Jejich jídelníček proto tvoří především různé druhy trav, listy, jehličí a pupeny stromů. Při lokálním přemnožení však páchá nemalé škody na lesních porostech. V tuhých zimách totiž často poškozuje kořenové náběhy stromů, ze kterých loupe kůru, a hojně spásá zmlazení mladých stromků.